Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Článek byl zveřejněn v listopadové Meduňce 2020.
V minulém článku jsme si povídali o tématu nechtěnosti, které je dle mého mezi lidmi velmi rozšířené, ale málo se o něm hovoří. Plnou nechtěnost, částečnou nechtěnost nebo dokonce pohlavní nechtěnost nacházím zhruba u poloviny nebo dokonce více klientů, kteří ke mně přicházejí na konzultace.
Nedávno jsem si kupříkladu povídala s jednou klientkou, která zažila částečnou nechtěnost a popisovala mi svůj životní příběh. Její rodiče se „museli brát“ kvůli ní, byl to trochu sňatek z rozumu a ekonomických důvodů. Celou tu dobu na mne padal pocit obrovské tíže, až jsem svůj dojem klientce sdělila. A ona mi potvrdila, že takhle se cítí pořád. Má pocit, jakoby před sebou stále tlačila velmi těžký balvan, který jí hrozí zavalením. A tak pořád tlačí a tlačí a stále je to velmi těžké. Její život je těžký, a to i přesto, že neřeší žádné reálné náročné okolnosti, má manžela a děti a vše funguje. Když jsem jí nabídla možnost, že tento zdánlivě nepochopitelný životní pocit vyvěrá z jejího zážitku částečné nechtěnosti, že takhle se cítila jako malé dítě v bříšku a po narození, velmi se jí ulevilo. Najednou jí vše dalo smysl, protože pochopila, že ten obrovský těžký balvan je onen pocit nepřijetí a nechtěnosti, se kterým stále bojuje.
Samostatnou podkategorií je téma pohlavní nechtěnosti, což znamená, že si rodič přeje chlapečka a narodí se holčička, nebo opačně si rodič přeje holčičku a narodí se chlapeček. Následky pohlavní nechtěnosti bývají poměrně masivní, neboť miminko v bříšku se většinou podvědomě snaží rodiči zavděčit a nepřirozeně se nastylizuje do opačného pohlaví. Pak přede mnou sedí ony dospělé „klučičí holčičky“, které se nikdy nechovaly jako holčičky, ale hrály si s autíčky nebo s tátou pracovaly v dílně, aby se mu podvědomě zavděčily, a mají pak v dospělosti problémy se svým ženstvím. A opačně jsou to „holčičí chlapečci“, kteří si díky prenatálnímu přání svých rodičů, aby byli holčičkou, rozvinuli nadměrnou dávku ženské energie, která jim ve skutečnosti nepřísluší. V obou případech je následná pohlavní vychýlenost velkým tématem práce na sobě, protože tito pohlavně nechtění lidé na určité úrovni mají problém žít své pravé mužsko-ženské energie, i když si to někdy zcela neuvědomují.
S otisky nechtěnosti se samozřejmě dá pracovat, nicméně vždy se jedná o dlouhodobý proces. Musíme si uvědomit, že člověk, který zažil nějakou formu nechtěnosti, ji má pod kůží z prenatálního období a často i z období po narození, a to je zaryté hodně hluboko v buňkách. Dostat pryč z buněk tyto otisky nějakou dobu trvá, podmínkou totiž je, že se musí uvolnit a odejít přes emoce nebo přes tělo. Tyto pocity a tělesné vjemy bývají ale překryty mnoha vrstvami obranných mechanismů, protože je těžké si to naplno přiznat.
S jednou klientkou jsme se kupříkladu prokutávaly k pocitům nechtěnosti dva roky. Teprve po těchto dvou letech se klientka najednou spojila s obrovskými pocity nelásky, ohrožení, strachu a pocitu, že jí hrozí smrt. Byly to její pocity z prenatálního období, kdy doslova bojovala o život s vlastními rodiči, kteří si bohužel nepřáli, aby se narodila. Slzy se jí valily proudem, tělo se klepalo a ona si poprvé připustila, že takto se cítila v bříšku u mámy, která uvažovala o potratu, protože otec o ni nejevil zájem. Po tomto obrovském průlomu, kdy se z těla klientky uvolnila obrovská historická zátěž, se najednou její život otočil o sto osmdesát stupňů k lepšímu. Na další hodinu přišla jako jiný člověk a poprvé v životě se cítila lehce, měla pocit, že všechno jde a nic není problém. Procítila si, že může jenom tak být a nemusí stále něco dělat, aby si svou existenci odpracovala. Uklidnila se a její sebehodnota se skokově zvýšila. Začala věřit tomu, že má na světě místo, což bylo pro ni jako zjevení, protože doteď se životem pracně prodírala a neustále bojovala o přežití.
Klienti jsou mnohdy při cestě ke zpracování tématu nechtěnosti překvapeni, jak silné emoce se začnou uvolňovat, pokud proces postupuje dobrým směrem. Většinou se jedná o dlouhodobé vybíjení starých vrstev prenatálního a raného šoku, kdy klient narážel opakovaně na nelásku, nepřijetí a odmítání, a to mnohdy i ve velmi nenápadné podobě. Někdy tyto staré stresy vylézají v podobě krátkodobých depresivních stavů, smutků či pocitů beznaděje, nebo naopak ve formě strachů a úzkostí či jiných nepříjemných neobvyklých pocitů. Jeden klient, který se propracoval k těmto svým starým traumatům, s sebou kupříkladu zmítal doma na posteli úzkostí několik týdnů, než přišla úleva, zlom a velké uvolnění tohoto starého napětí. Tato témata tedy vždy doporučuji zpracovávat pod vedením zkušeného průvodce, který chápe dosah těchto starých zranění, umí s nimi nakládat a doprovázet jimi bezpečně svého klienta.
Práce s tématem nechtěnosti je velmi rozsáhlé téma, zasahuje všechny oblasti života člověka a pokud si jej klient dobře zpracuje, může poprvé v životě začít žít svůj vlastní život, následovat své potřeby a využívat svůj původní potenciál. A to za to stojí, ne? Držím všem na této nelehké cestě palce.
Další moje články o hloubkové práci na sobě najdete zde.
Více o mých dvacetiletých zkušenostech s klienty a o mé praxi najdete v terapeutické knize Hlubinná přestrukturace.
