Hodná holka a hodný kluk – častý vzorec chování
Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Článek byl zveřejněn v březnové Meduňce 2023
Vzorec hodné holky a hodného kluka je velmi zajímavý fenomén, s nímž se setkávám velmi často. Mnoho klientů je v počáteční fázi práce na sobě doslova uvězněno v pocitu, že nesmí projevovat vztek a ani na něj nemají právo, musí všem stále pomáhat a být jim k dipozici. Hlavně nesmí být ‚zlobiví‘, vzteklí, drzí a dělat si, co chtějí oni sami, aby náhodou nebyli ‚sobečtí‘. Také mají někdy zakázaný i smutek, pláč a pochmurnější emoce. V této charakteristice se velmi jasně ukazuje, že tito lidé nemají dovolenou stínovou stranu života, včetně tzv. ‚negativních emocí‘, ale mohou být pouze dobří, hodní a veselí. Kdo jim ovšem dal toto úzce limitované měřítko, které neodpovídá lidské celistvosti a komplexnímu prožívání pestrých emocí?
Na vysvětlenou bych ráda uvedla, že i vztek, smutek a projevování vlastních potřeb jsou nedílnou součástí našeho života. Osobně zařazuji vztek a smutek mezi tři základní lidské emoce, ještě spolu s radostí. Bez těchto přirozených emocí a jejich zdravého a průběžného prožívání, nemůžeme dle mého nikdy najít svou přirozenost a následně svou celistvost. A potvrzuje se mi to i při práci s našimi klienty, protože v okamžiku, kdy se jejich stav začíná zlepšovat, vždy zároveň začínají zdravě ‚vystrkovat růžky‘, vymezovat se směrem k okolí, dovolí si prožít bezpečně i smutek a zaplakat si, a pak mají i přirozenou radost a jejich život nabývá pestrých rozměrů. Když však přede mnou sedí klient, který je uvězněný pouze v jednom zafixovaném modu fungování, a to v roli hodné holky nebo hodného kluka, je ten rozdíl oproti potenciálnímu zdravému stavu dost propastný. I proto považuji za důležité si toto téma začít uvědomovat a zkoumat, jestli to nejsme zrovna my sami, kteří nemáme dovoleno být jiní, než ‚hodní‘.
Jak vzniká ‚hodná holka‘ nebo ‚hodný kluk‘
Dle mého vzniká tento mechanismus především tím, že jsou v původní rodině otevřeně nebo skrytě potlačované přirozené emoční a osobnostní projevy dítěte. Dítě nemá v rodině příliš prostor projevit svoji individualitu, ale musí se hodně přizpůsobovat druhým. Rodičovské výroky typu: „Nekřič, neběhej, nebreč, nikdo na tvoje názory není zvědavý, atd.“, bohužel napáchají velkou škodu. A někdy rodič ani nemusí tyto věty vyslovovat, dítě už samo cítí, že rodič jeho projevy individuality a jeho emoce nepřijímá a ani ke střetu s rodičem nedojde. Léčkou tedy je, že dítě se už mnohdy přizpůsobí ‚preventivně‘ a celé potlačení jeho osobnosti je hodně neviditelné.
Setkala jsem se i s tím, že v rodině byl výrazně kladený důraz na to, co řeknou lidi a hlavně sousedé, že celá rodina byla silně sešněrovaná, aby navenek nepůsobila špatně a aby je nikdo nepomluvil. Ve výsledku se chovali úplně jinak doma, než na veřejnosti, kde hráli celá rodina hru na skvělou dokonalou rodinku, která nemá žádné problémy a jsou jenom milí a přátelští. Způsobů vzniku role hodného člověka může být samozřejmě více.
Z dítěte, jehož osobnost je v rodině nějakým způsobem potlačována, pak velmi jednoduše vyroste unifikovaný člověk, který dělá věci tak, „jak se má“, podle rodičů nebo posléze podle jiných autorit, podle veřejně známých osobností, atd.. Většinou si nedovoluje mluvit o tom, co si myslí a cítí a mnohdy ani neví, že by mohl něco vlastního cítit a mít vlastní autentické názory. Má často vnitřně zakázáno být razantní a průbojný, neumí se vymezovat a říkat ne. Je prostě pouze ‚hodný‘, ale to je velmi nepřirozená poloha.
Hodná holka v praxi
Typickým příkladem byla jedna klientka, která za mnou přišla s tím, že se jí nedaří najít partnera. Chovala se k druhým lidem velmi submisivně, byla nadměrně slušná a snažila se získávat jejich lásku tím, že dělala, co druzí chtěli. Stále řešila, co je vhodné nebo nevhodné podle společenských pravidel, všechno musela dělat tak, jak se má, aby byla přijatá. Měla dokonce i problém jít sama do restaurace, protože jí bylo trapné, aby seděla u stolku sama.
Když jsme začaly hledat hlubší příčiny této její role hodné holky, ukázalo se, že měla silně dominantního otce, který striktně vyžadoval poslušnost. Měl velké nároky na její dokonalé fungování, když udělala něco jinak, přišlo nepříjemné kázání, někdy i křik. Vymezovat se a odporovat mu, to vůbec nebylo možné. Ona se tedy přizpůsobila, jinou šanci neměla. Pojmenovaly jsme i souvislost, že si nemůže najít partnera, protože díky svému dětství není sama sebou a chová se nepřirozeně.
Začaly jsme tedy zpracovávat její traumatické otisky s dominantním otcem. Vše si začala postupně připouštět, uvolňovaly jsme její staré dětské pocity, pracovaly jsme na zmenšení této blokády. A jednoho dne přišla na hodinu s tím, že šla sama do restaurace, užila si to a chce to opakovat! Postupně se začala víc vymezovat a dělat si věci více po svém, dokonce začala říkat ne, což pro ni dříve bylo úplně nepředstavitelné. Ukázalo se, že pod nánosem hodné holky v ní dřímá divoká amazonka, která se řídí podle toho, co cítí a co potřebuje. Začala být mnohem spokojenější, protože cítila, že toto je opravdu ona. A nakonec si v této nové energii našla i partnera, který na ní obdivoval právě její divokost a nespoutanost.
Zde je vidět, jak se klientka díky odkrývání hlubších kořenů a souvislostí postupně osvobodila ze svého starého vězení. Je povzbudivé vidět, že pokud si tato témata člověk začne uvědomovat a hloubkově na nich pracuje, je možné z role hodné holky nebo hodného kluka vystoupit směrem k větší autenticitě a přirozenosti.
Další moje články o hloubkové práci na sobě najdete zde.
Více o mých dvacetiletých zkušenostech s klienty a o mé praxi najdete v terapeutické knize Hlubinná přestrukturace.
