Dotaz čtenářky Livie:
Naše dcera má od malinka problém s přijímáním jakékoliv stravy. Nemá žádnou chuť do jídla, když vidí jídlo, musí se jakoby přemoct, aby to dala do úst. Chutnají jí v podstatě jen sladkosti. Jedno sousto žvýká i 10 min, tužší věci, např. maso, má dodnes problém sníst. K jídlu má prostě odpor. Druhá oblast, která mě velmi trápí, je její životní nastavení a projev. Už jako dítě byla velmi vážná, vydolovat z ní úsměv bylo umění. Mám pocit, jakoby s něčím bojovala. Umí pěkně mluvit, ale projevuje se jakoby mluvit neuměla, její prvotní reakce je vždy “ne” doprovázená křikem. Je velmi nespokojená, projevuje se hystericky a stále kvůli něčemu ječí. Při každodenních úkonech, např. oblékání /svlékání, při jednoduchých pokynech pojď sem, jdeme tam, sebou od nervů hází o zem. Náš den většinou začíná křikem, pláčem a pokračuje tak až do večera. Tak jako jí chybí chuť do jídla, tak jakoby jí chyběla chuť do života.
Co se týče jejího početí, nebylo vysloveně plánované, bylo to v rovině, ze když se stane, tak se nic nestane. Když jsem asi v 6T zjistila, že jsem těhotná, byl to trochu šok, ale všechno jsme s přítelem probrali a usoudili jsme, že je to pozitivní. Porod byl rychlý a bezproblémový. S manželem jsme měli období, kdy vznikalo napětí, dost jsme se hádali, byl velmi nervózní a netrpělivý. Popracovali jsme na sobě, on udělal velký kus práce, ale část té impulzivity tam je do dnes. Otec mému manželovi zemřel (spáchal sebevraždu) když mu byly 4 roky, ale v té době už byli jeho rodiče rozvedení. Jeho máma je velmi dominantní a výbušná osoba, ale mají spolu hluboký vztah. U nás je dominantní otec, nemám k němu tak dobrý vztah jako k matce. Z naší strany byla též zátěž – sebevražda – prababička se utýrala hladem (z matčiny strany). Podle matky měly moje starší sestry též velký problém s jídlem, nechtěly jíst, já jsem už jedla dobře.
Prosíme o radu, jak zvládnout dcery projevy chování a jak jí dodat chuť do života. Děkujeme!
Dcera se narodila 9.2.2020, chvilku před 21:40, Bratislava
Matka Livia, 6.4.1989, před 15:00, Bratislava. Otec 4.6.1992, 10:40, Bratislava
Odpověď astropsycholožky:
Paní Livie, pojďme se na vaše horoskopy podívat z psychologického hlediska. Nenašla jsem u vás žádné klasické ‚těžké‘ konstelace, které by se opakovaly v horoskopech vás, manžela i dcery. Styčným bodem je zde především Pluto ve 4.domě v horoskopu u dcery, u vašeho manžela a možná i u vás (neznáme přesnou hodinu narození). Tuto konstelaci bych vyložila jako pocit ohrožení a boj v rodině, případně něco temného nebo tabuizovaného, co se táhne rodinnou linií. Projevy vaší dcery by tomu odpovídaly. Dělá to na mě dojem, jakoby se stále něčemu bránila, s něčím bojovala (to i sama píšete), jakoby žila pouze v modu přežití. Co se týče jídla, pokud má pocit ohrožení a je permanentně ‚nastražená‘, což odpovídá aktivaci sympatiku, může mít přirozenou nechuť k jídlu. Pokud je u člověka aktivovaný sympatikus, připravuje se podvědomě na základní obranné reakce jako je útok nebo útěk, ale v ten moment nemá na jídlo ani pomyšlení. Ve stavu nervové vypjatosti člověk zkrátka nemá hlad, je orientovaný na boj o přežití.
Proto bych hledala u dcery hlubší příčinu, kde tento pocit ohrožení mohl vzniknout. Vzhledem k tomu, že stejnou konstelaci má i váš manžel a možná i vy, tak se může jednat o přenos nezpracovaných témat z generace na generaci. Ostatně právě Pluto ve 4.domě může ukazovat na řetězec pocitu ohrožení, táhnoucí se do minulosti. Vy napěťové okolnosti v obou rodinách naznačujete, to by mohlo souviset. Dominantní otec, prababička, která se utýrala hlady, u manžela sebevražda otce a dominantní matka, napětí ve vašem vztahu s manželem, atd.. Všechna tato nezpracovaná generační napětí a vzorce chování mohou hrát roli.
A je zde ještě jedna zásadní věc, a to fáze nechtěnosti vaší dcery v jejím prenatálním období. Jestli jsem to dobře pochopila, když jste zjistila, že jste těhotná, nadšená jste z toho v první fázi nebyla. Tento šok, jak píšete, mohl kromě jiného způsobit šok v nervovém systému dcery. Obrovský náraz na pocit, že by na světě možná neměla být. I přesto, že jste pak již z těhotenství měla radost, tento šok mohl v nervovém systému dcery přetrvat. Již jsem se s podobným případem setkala, kdy dospělé milované dítě celý život pochybovalo o své existenci a jeho matka pak přiznala, že asi dva dny po těhotenském testu moc nadšená z těhotenství nebyla, ale pak se to otočilo a už se na miminko těšila. I přesto toto dospělé dítě celý život mělo pochybnost, jestli ho jeho matka miluje.
Vzhledem ke konstelaci vaší dcery Venuše v konjunkci s Lilith a Chironem, uvažovala bych i o tom, jestli nebyla ze strany jednoho z vás pohlavně nechtěná – jestli jste vy nebo manžel nechtěli spíše chlapečka?
Tyto otisky pocitu ohrožení se do každého nervového systému mohou otisknout zcela jinak a je možné, že tento šok, a pak ještě i další generační zátěže, mohly konkrétně ve vaší dceři vytvořit pocit, že život je boj. Co teď s tím? Určit by pomohlo, kdybyste vy sami s manželem zapracovali na generačních vzorcích pocitu ohrožení. A protože je dcera ještě hodně malá, doporučuji jí pomoci uvolnit tato napětí z nervového systému pomocí tělových metod. Osobně mám zkušenost s kraniosakrální biodynamikou, která když je dobře vedená, dokáže uvolňovat i nejhlubší prenatální otisky. Ale existuje nepochybně více tělových postupů, které dokážou pomoci takto malému dítěti zpracovat jeho otisk boje se životem. Držím vám palce.
Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Více o mém hloubkovém způsobu práce s klienty a ukázky z mé praxe najdete v terapeutické knize Hlubinná přestrukturace.
Další články o hloubkové práci na sobě najdete zde.
