Článek byl publikován v září 2013 v časopisu Meduňka
Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.
Jistě se mnozí z nás shodneme na skutečnosti, že děti jsou našimi největšími učiteli a zrcadly. Nutí nás zaujímat dříve netušené postoje a učí nás opomíjeným dovednostem, ukazují naše slabá místa, ztuhlosti v chování a nefunkční komunikační dovednosti, ale také zrcadlí naše nezpracované generační i osobní patologické vzorce. Naše dítě je významným nositelem informací pro náš život a rodič, který se rozhodne mu naslouchat, může sebe i své okolí velmi posunout ve vývoji směrem kupředu. Není však mým úmyslem vás seznamovat s progresivními a respektujícími metodami výchovy dítěte, jichž je dnes celá řádka, nýbrž bych se s vámi ráda podělila o mé zkušenosti s tím, co všechno dítě může zrcadlit jako informaci pro rodiče, a jak se to může projevovat.
Z astropsychologického pohledu je to především dětský horoskop, který velmi zřetelným způsobem popisuje, co všechno v sobě dítě nese za energie a potenciál, ale také za lekce v sebeuvědomění pro rodiče. Dokonce i v případech, kdy se rodiče chtějí „pouze“ seznámit s talenty svého dítka, aby jej pak mohli v životě lépe podporovat v rozvoji, ukazuje dětský horoskop netušené skutečnosti pro celou rodinu. Z horoskopu dítěte vyčteme, jakým způsobem vnímá otce i matku, jak vidí vztah mezi nimi, jaké rodinné generační zátěže si v sobě nese a také zdali je mu v rodinné atmosféře dovoleno realizovat svůj temperament a talenty nebo jsou mu v projevu kladeny větší nebo menší překážky.
Pokud budu vycházet z mých astropsychologických zkušeností, typický příklad rozboru dětského horoskopu vypadá tak, že za mnou přichází rodiče s prosbou o radu ohledně jejich dítěte, jenž vykazuje nějaké znaky neharmonie, fyzické nebo psychické. Jedná se kupříkladu o noční pomočování, ekzém, astma, neklid a hyperaktivitu, časté nemoci, zvláštní mechanismy chování nebo silně vyhraněný temperament, velkou úzkostnost, problém se zapojit mezi děti, agresivitu, atd.. Když sedím před takovýmito rodiči, přemýšlím především o tom, v jakém rodinném systému jejich dítě vyrůstá, jaký má hlubší důvod mezi svými rodiči a dalšími příbuznými projevovat tyto příznaky a co ve skutečnosti symbolizují. Dítě svými příznaky totiž vždy upozorňuje na nějaké, mnohdy neviditelné, problémy v rodině. V jeho horoskopu je pak obvykle jako na dlani vykresleno, v jaké rodinné scenérii se nachází a co jej pravděpodobně tíží.
Setkala jsem se kupříkladu s rodiči, jejichž dítě trpělo pravidelným nočním pomočováním i ve věku cca 8 let. Rodina se jevila navenek jako zcela „dokonalá“, a když jsem se dotazovala, jak se vztahuje otec i matka k dítěti a jak funguje jejich partnerský vztah, dostala jsem „neprůstřelnou“ odpověď, že je vše vynikající a v nejlepším pořádku. Dítě však rodiče svým příznakem konfrontovalo s něčím, co nezapadalo do tohoto perfektního image. Jeho noční pomočování rodiče považovali za velmi ponižující a „nízký“ projev, za nějž je třeba se stydět a skrývat jej před zraky okolí. Kladla jsem si tedy otázku, co rodiče schovávají před ostatními? Jaké napětí bublá pod povrchem jejich „ideálního“ fungování?
Při pohledu do horoskopu dítěte se ukázalo, že je sevřené jakýmsi tlakem, který mu příliš nedovoluje dýchat, cítí nemožnost se chovat uvolněně a být samo sebou.(Slunce/Pluto) Horoskop ukazoval na nějakou silnou dominantní osobu nebo energii v rodině, která jej tlačila do svého vidění světa a popírala jeho individualitu. Povídali jsme se si tedy s rodiči, jak je tento aspekt obsažen v jejich společném fungování, jestli se k dítěti nechovají jako přehnaně silná autorita. I to však popřeli a tvrdili, že mají s dítětem kamarádský otevřený vztah. Když jsme však pátrali v jejich osobních příbězích do dalších generací, ukázalo se, že oni sami měli rodiče, kteří byli dominantní až despotičtí a díky vyrůstání v takovémto prostředí si do svého dospělého života přinesli jistou sevřenost, strach a nároky na přizpůsobení. Otec dítěte je sevřen nároky na bezchybné fungování v náročné manažerské pozici a nemá na rodinu příliš čas, matka dítěte zase přehnaným dodržováním vnějších pravidel zakrývá svou nejistotu, úzkostné stavy a strach. Oba rodiče si museli přiznat, že svou snahou o „bezchybné“ fungování, dokonalou image rodiny a přizpůsobování se druhým mohou v dítěti vzbuzovat úzkost. Jejich vlastní strnulost a obava se chovat autenticky, vzniklá v jejich dětství, se přenesla na dítě, které se pak nemohlo chovat zcela svobodně a napětí uvolňovalo nočním pomočováním. Horoskop dítěte nám tedy v tomto případě pomohl odhalit nenápadné napětí, které dítě vnímalo jako dominantní utlačující energii, přestože jej rodiče milovali a komunikovali s ním. Nezpracované dětské zážitky despotického utlačování z původní rodiny se u rodičů projevovaly v pasivní formě, nechovali se tudíž ke svému dítěti aktivně utlačitelsky, ale přenesli na něho ve skryté podobě své vlastní zábrany, úzkosti a vnitřní napětí. Celá situace byla tedy výzvou pro rodiče, aby si zvědomili vlastní nezpracovaná traumata a permanentní vnitřní přetlak.
Velmi podobný obraz utlačující energie jsem během praxe objevila v horoskopu několika dětí trpících ekzémem. Nabízí se zajímavá souvislost mezi tím, že se dítě nemůže svobodně projevovat, je něčím „skřípnuté“, ale uvnitř nastřádané energie se derou ven přes kůži. Utlačená životní síla si zkrátka vždy najde nějaký kanál, kudy vyleze na světlo boží. Zdroje útlaku v tomto případě mohou být také velmi nenápadné, několikrát jsem se kupříkladu setkala i s dítětem trpícím ekzémem, které zažívalo nedostatek bezpodmínečné lásky a z toho titulu mělo strach a blokovalo své přirozené projevy.
Psychologický pohled na konstelace v horoskopu dítěte někdy přináší až bizardní variace, kterými je poukazováno na neharmonii v rodině. Kupříkladu jedna klientka se při rozboru horoskopu svého miminka jen tak mimochodem zmínila, že dítě nesnáší zpěv. Pokud mu někdo zpívá, začne okamžitě silně plakat, dokud zpěv neustane. V horoskopu souvisí zpěv s planetou Neptun, jíž mělo dítě silně poškozenou (Neptun/Lilith). Odmítání zpěvu byl však pouze vnějškový symbolický projev mnohem větší blokády, která se v rodině nesla. Neptun totiž na hlubší úrovni souvisí s emocemi a láskou. Zeptala jsem se tedy klientky, do jaké míry si ona sama dovoluje city projevovat? Jak je to v rodině s projevy emocí a lásky a zdali to nejsou především emoce, které jsou v rodinném systému odmítány? Dostalo se mi odpovědi, že ano. Emoce jsou v celé rodině odmítané a považované za tabu. Členové rodiny city zadržují, skrývají, vysmívají se jim a znevažují je, projevy lásky jsou považované za „trapné“. Malé miminko, vhozené do takovéhoto citově narušeného rodinného systému, reagovalo na tyto energie odmítáním zpěvu, který je symbolem citů. Horoskop i projevy dítěte nám tedy opět ukázaly doslova „díru“ v rodinných mechanismech chování a emocionální deficit členů rodiny, který volal po zpracování.
Jiným zajímavým způsobem, kterým horoskop dítěte reflektuje nevyvážené rodinné energie, je vyhraněný temperament nebo extrémní projevy dítěte, většinou zcela opačné od rodičů. V těchto případech jsou dle mého konstelace dítěte a jejich konkrétní manifestace jakousi „kompenzací“ chybějících projevů rodičů. Kupříkladu rodičům, kteří mají problém s dodržováním pravidel a řádu (Saturn) se narodí dítě, které má Saturn na prvním místě v horoskopu a na dodržování pravidel a řádu extrémně, až obsedantně, ulpívá. Submisivním rodičům s potlačeným Martem, kteří mají problém se vymezovat a být zdravě agresivní, se narodí dítě doslova „posedlé“ Martem, jenž všechny lidi kolem sebe komanduje a až příliš aktivně bojuje za své místo na světě.
Častokrát jsem se také setkala s tím, že rodičům, kteří mají nezdravě rozvinutý potenciál kupříkladu znamení Panny, se narodí děti s potenciálem Ryb, jenž jsou jejich výrazným opakem. Takovíto rodiče jsou pak donekonečna překvapováni fantazií, citovostí a přirozeným duchovním vnímáním svých dětí, a mnohdy nejsou schopni pochopit jejich vnitřní svět či s ním bojují a potlačují jej svou přebujelou praktičností a ustrnulostí v pouze „funkčním“ životním modu. Již vůbec ten fakt, že se přehnaně praktickým rodičům narodí silně duchovní „rybí“ dítě a není následně v rodinném systému přijato, symbolizuje nedostatečně zaintegrovanou nebo potlačenou energii znamení Ryb v horoskopu rodičů. (Stejně tak lze mluvit i o protikladu Beran/Váhy, Rak/Kozoroh, atd.)
Ve velkém měřítku lze o stejném kompenzačním tématu hovořit v okamžiku, kdy se rodičům, chovajícím se kupříkladu silně flegmaticky, zemitě a klidně, narodí dítě s extrémní převahou ohnivého temperamentu. Jsou to živé, divoké a otevřené děti, neposedové, jenž potřebují řádit, běhat a projevovat se, ale u svých rodičů pro tyto projevy nenalézají pochopení a jsou mnohdy násilím tlačeny do „klidné“ pozice. A nebo opačná situace, kdy se silně extrovertním aktivním ohnivým rodičům narodí malý vodní citový melancholik, který potřebuje klidné fantazijní usebrání, ale dostává pouze smršť aktivit a pohybu, o které nestojí.
Dítě v těchto případech přináší rodičům energii a projevy, které oni sami příliš nežijí, vytěsnili je, ale vrátily se jim v podobě zcadlení přes dítě. Takové dítě coby „návrat vytěsněného“ rodiče svým chováním může i dráždit a provokovat, ale málokteří rodiče jsou schopni si připustit, že dítě pouze ukazuje na jejich vlastní nepřijaté a nežité energie. Děti jsou totiž nesmírně citlivé bytosti a mají tendenci přirozeně kompenzovat svými psychickými nebo fyzickými projevy jakýkoliv nesoulad v rodině i na jemných úrovních. Je pak samozřejmě otázkou, do jaké míry může dítě opravdu žít svůj život a do jaké míry pouze kompenzuje rodinná témata a nutkavě vyvažuje slepé skvrny svých rodičů.
Je velmi smutné, když se z takovéhoto dítěte, nositele vytěsněných energií a témat rodičů, někdy stane jakýsi „obětní beránek“, proti němuž rodiče otočí svou nenávist, neboť v něm podvědomě odmítají část sama sebe. Nenávist a nepřijetí, které dítě zakouší, je přímo úměrně tomu, do jaké míry rodič není schopen přijmout sám sebe v celistvosti svých životních energií a projevů. Někdy je dokonce takováto „černá ovce“ odsuzována a odmítána celou širokou rodinou, na mnoho let odstraněna z dohledu či považována za „divnou“ a „pomatenou“, ovšem paradoxně je to právě tento odstrčený člen rodiny, který svými projevy a temperamentem přináší lék a uzdravení do rodinného systému, důležitou informaci pro všechny. Odmítané a nepochopené projevy a vlastnosti tohoto dítěte bývají klíčem k harmonizaci i ostatních členů rodiny.
To mi ostatně připomíná mnoho mýtů a pohádek, v nichž se do cíle cesty nedostaneme za pomocí krásných ušlechtilých nablýskaných vraníků, ale jen pokud si vybereme toho nejubožejšího vypelichaného koníčka zapadlého na konci stáje. Jestliže přestaneme ohrnovat nos nad jeho ubohostí, ukáže se totiž posléze, že má nadpřirozené schopnosti a jako jediný nás může donést k cíli. Jak zmiňuje C. G. Jung, jen pokud uvidíme a přijmeme své vytěsňované stínové části a „méněcenné“ psychické funkce, můžeme se dostat k cíli, jímž je naše opravdová celistvost, vnitřní harmonie a tzv. „bytostné Já“.
Zvědoměním si našich stínových a vytěsněných energií přes zrcadlení od dětí, nasloucháním tomu, co nám dítě svými projevy a povahou chce opravdu říci, lze z dítěte sejmout zátěž, která mu nenáleží a darovat mu jeho pravý život. Sebe pak můžeme posunout zase o krůček dál k větší zralosti a uvědomělosti, což je největší cíl na cestě seberozvoje.
