Autorka článku: Marie Plochová Hlávková, zveřejněno v listopadové Meduňce 2017.
V tomto článku a následném seriálu bych vám milí čtenáři ráda trochu přiblížila téma transformační krize, neboli také psychospirituální krize. Dle mých zkušeností je to fáze v životě, kdy nastává veliká a často nečekaná proměna našich životů, naší vnitřní a i vnější reality. Je to období přechodu z jedné úrovně života do druhé.
Vycházím z konceptu, že největším úkolem každého člověka je rozvinout ohromný potenciál schopností a dispozic, který v něm od narození dřímá. Pokud ale člověk z různých důvodů nežije svůj život a je odstřižený od své pravé podstaty, přichází k němu transformační krize, aby zalomcovala jeho zaběhanými kolejemi a zpochybnila jeho dosavadní způsob života. Proto, aby se mohlo začít odvíjet klubko našeho osudu, našeho života správným směrem, potřebujeme k tomu často vnější i vnitřní události, které nás buď něžně postrčí kupředu, nebo nakopnou či přímo praští. Paradoxem je, že si někdy ani neuvědomujeme, že jdeme špatným směrem a je to mnohdy právě až transformační krize, která nás musí upozornit, že jsme ztratili sami sebe.
Podle Stanislava a Christiny Grofových, kteří se touto problematikou podrobně zabývali, je transformační krize nezbytný a žádoucí prvek života, protože díky ní se může naplnit tíhnutí člověka k celistvosti a mohou se odkrýt skutečné možnosti člověka. Grofovi se zmiňují o velkých kulturách, které po staletí považovaly vnitřní transformaci za nezbytný a potřebný prvek života. Tyto kultury pomáhaly lidem přecházet z jedné etapy života do druhé pomocí složitých zasvěcovacích rituálů a meditačních cvičení, které podporovaly duchovní růst. Člověk, který tak prodělával byť i velmi dramatickou duchovní krizi, byl společností přijímán a zasvěcenci veden tak, aby touto úžinou bezpečně prošel ke stavu vyššího duchovního pochopení a životní moudrosti.
Ve 20. století, kdy bohové a symboly byly v západní civilizaci strženy ze svých piedestalů a za nejvyšší hodnotu se začaly považovat materiální a měřitelné věci, bylo téměř zapomenuto na lidskou potřebu duchovního vývoje, natož aby byli respektováni a chápáni lidé, kteří se samovolně dostali do psychospirituální krize. Grofovi doslova píšou: “Proces duchovního probouzení, spolu se svými dramatickými projevy, začal být považován za onemocnění a osoby vykazující znaky, jež byly kdysi dávno výrazem vnitřní transformace a růstu, jsou dnes v mnoha případech pokládány za nemocné.”
Jeden kolega psycholog, který pracoval v psychiatrické léčebně, se mi kdysi zmiňoval o tom, že mnoho lidí, kteří se do léčebny dostanou, prodělává transformační krizi a je to pouhé nepochopení věci, že se tam ocitli. Dnešní společnost totiž velmi obtížně rozpoznává, zda se jedná o psychózu či jiné psychiatrické onemocnění, nebo o přirozený dramatičtější vývoj transformační krize.
Průběh takovéto vnitřní proměny může být u každého člověka naprosto odlišný. U někoho je vnitřní proměna rozložena do velkého časového úseku, je nenásilná, přirozená a dotyčný si ji téměř ani neuvědomí. Až na konci překvapeně zaznamená, že se vnitřně proměnil, změnil se mu hodnotový žebříček nebo i vnější realita. Jiný člověk naopak prožívá krizi jako náhlé dramatické změny jak vnější tak vnitřní reality, mohou se kupříkladu objevovat zdánlivě bezdůvodně depresivní či napěťové stavy, úzkost, fyzické nevolnosti, motání hlavy, nezvladatelná únava, atd.. Dochází k průlomu nevědomí do hranic běžného života a to člověk pociťuje velmi ambivalentně. Může se objevovat celá řada neobvyklých duchovních prožitků či může nastat spontánní propojování s transpersonálními úrovněmi naší existence, s množstvím vnitřních obrazů, vizí a snů. Mnohdy se také uvolňují dlouho potlačované emoce, jak příjemné, tak nepříjemné, které si člověk nechtěl připouštět. Proměna vnějších reálií dotyčného člověka jde většinou organicky ruku v ruce s proměnou vnitřní.
Podle mých zkušeností je transformační krize procesem duševního otevírání, a často je doprovázena radikálním očištěním od starých traumat a zranění. Na povrch vyplouvají různé neuzavřené problémy z minula, strachy a bolesti, závislosti, nebo záležitosti, které člověk vytěsnil a nechtěl si připustit. Proto, aby se člověk dostal dál ve svém vývoji, je nutné tyto obsahy nevědomí přijmout a odprožít, aby ho již v minulosti nic nedrželo a on mohl dospět k větší celistvosti. K tomu je však potřeba alespoň základní pochopení, o co se jedná, aby člověk nepropadl panice. Ideální je doprovod nějakého zkušeného terapeuta, který těmto věcem rozumí a dokáže posoudit, zdali se opravdu jedná o transformační krizi, nebo jsou tyto stavy projevem psychiatrického onemocnění a byla by žádoucí lékařská péče.
Velice často takovéto transformační stavy provází velká potřeba být v ústraní, nároky všedního života jsou mnohdy nezvladatelné. Jestliže se člověku z nitra vyvalují různé obrazy a silné emoce, je velice náročné ještě normálně fungovat, pracovat či zvládat domácnost. Pokud totiž devadesát procent životní energie putuje do nitra a je používáno na vnitřní proměnu, se zbývajícími deseti procenty již toho tolik nezmůžete. Je to doba, kdy by se člověk potřeboval zakuklit a nechat volný průběh tomu, co se děje uvnitř. Nejvíce člověk v této fázi vývoje potřebuje klid, toleranci, pochopení a důvěru, že to, co se děje, je přirozenou součástí života, jednou z etap duchovního růstu.
Jsem přesvědčena, že čím více má v sobě člověk nezpracovaných starých traumatických zážitků, bloků a zranění, a třeba si to ani neuvědomuje, čím více vede život odtržený od svých pravých dispozic, tím drsnější průběh pak má transformační krize. Pokud bychom použili metaforu: Čím více trámů a klacků tvoří bariéru na řece našeho života, čím více vnitřních překážek zadržuje svobodný proud našeho osudu, o to drsnější a bolestivější bude, když se bariéra začne prolamovat a dlouho zadržovaná voda valit na svobodu.
Podle mých zkušeností se v mnoha případech transformační krize týká i vnějších okolností člověka. Proměňuje se někdy třeba i rodina a vztahy mezi jednotlivými členy, zaměstnání, partner, bydlení, atd.. Může docházet například k vyřešení starých konfliktů, změně v partnerském fungování, nalezení nového přístupu k dětem, někdy se ale jedná třeba i o osvobozující rozchod, dlouho odkládaný odchod ze zaměstnání, stěhování na lepší místo, atd.. Pokud člověk dobře využije možnost proměny, může pak plněji rozvinout své pracovní schopnosti, které např. dlouhá léta nevyužíval nebo nalezne potřebnou harmonii v partnerských vztazích. Najde hlubší smysl své existence, neboť cílem transformační krize je vždy celkové zlepšení života.
Pokud však člověk naprosto ignoruje vnitřní volání po proměně, hlasy nevědomí, různé psychické stavy, jež ho vybízí se zastavit, a snaží se je přebít například zvýšenou aktivitou nebo dlouhodobým užíváním potlačujících léků, velice často se stane, že k němu transformace přijde v nějaké jiné, většinou nepříjemné podobě. Berme takovouto transformační krizi jako hosta, který k nám přichází na návštěvu, aby vyčistil naše obydlí od všeho špinavého, přežitého a toho, co k nám z minulosti již nepatří. Pokud klepe na dveře a my je neotevíráme, vyrazí je násilím, a pak to doopravdy bolí. V takovýchto případech odmítání proměny může dotyčný například vážně onemocnět, utrpět úraz, nebo ho někdo okrade či vyhodí z bytu. Někdy je to rozvod. Setkala jsem se i s tím, že dotyčnému velmi vážně onemocnělo dítě, a v několika případech to byla dokonce smrt blízkého člověka. Bohužel právě takovéto těžké rány s námi někdy musí zalomcovat, abychom neutíkali od konfrontace se svým nevědomím. Chtějí nás přivést k hlubšímu uvědomění si sebe sama, k proměně života a růstu. Nechci tím však říci, že vždy, když se něco takhle nepříjemného stane, jde o transformační krizi. Jen se někdy přihodí, že vnitřní proměnu provází i vnější, méně příjemné události. V konečném důsledku to však vždy má vést ke zlepšení našich životů.
Ve své praxi se setkávám s klienty procházejícími transformační krizí velmi často. Psychologický rozbor horoskopu a návazné metody jsou vynikajícím nástrojem, jak identifikovat, zdali se jedná o transformační krizi a případně o jaký typ. Také můžeme díky astropsychologii posoudit, nakolik je dotyčný vychýlený ze své podstaty, a kam se jej tedy transformační stavy zřejmě pokouší dostat. Práce s lidmi v transformační krizi má však svá úskalí, ale i příjemné momenty, a o tom všem si budeme povídat v další části seriálu, která vyjde v lednové Meduňce.
Další informace o transformační krizi najdete v mém druhém článku na toto téma zde.
Více příběhů a zkušeností z mé praxe najdete v mých knihách, bližší info zde.
