Článek byl publikován v červenci 2014 v časopisu Meduňka.

Autorka: Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.

Objevování a podporu ženského principu v každém z nás považuji v současnosti za jedno z velmi důležitých témat. A to obzvláště v době, která nás tlačí do výkonů všeho druhu, či nás podporuje v odstřižení od své přirozenosti a používání náhražek či „umělých náplastí“. Jak ale rozlišíme, ve kterém okamžiku našich projevů se jedná opravdu o naši ženskou přirozenost, a kdy jsme ovlivněni a vychýleni jak generacemi před námi, tak následně vnějšími lákadly a společenskými pseudopravidly? Jak zjistíme, kdy je ženský princip zdravě žitý a kdy nikoliv, jestli jsme opravdu v kontaktu sami se sebou nebo si to pouze nenamlouváme a ve skutečnosti jsme ve vleku mechanismů chování, jenž nám nepřísluší? Řešením je nepochybně hlubinné sebepoznání a permanentní proces sebereflexe, přičemž na této cestě rozpoznávání ženského principu a navazování s ním většího kontaktu nám mohou pomoci různí terapeuti a jejich podpůrné metody.

Já osobně s oblibou používám u svých klientů astropsychologickou metodu „rozbor živlů“, jak jsem ji blíže popsala v knize Hvězdy a duše nebo v aktuální knize Hlubinná přestrukturace. Tuto poměrně jednoduchou metodu vypočítává každý astrolog podle trochu jiného klíče, ovšem ve výsledku nám mimo jiné vždy ukáže, kolik má daný člověk v sobě energie jinové (ženské, introvertní) a jangové (mužské a extrovertní). U většiny z nás méně nebo více převažuje jeden princip a vůbec nezáleží na tom, zdali jsme muž nebo žena. Málokdy se stane, aby měl nějaký člověk stejné množství jinu i jangu. Jsme přirozeně zvyklí na to, že jeden typ energie v nás je silnější.

Ženy i muži, kteří mají větší převahu jangové – mužské – energie, jsou hodně otevření, extrovertní směrem do světa, žijí aktivní společenský život, více ukazují své myšlenky a pocity, dobíjejí baterky fyzickým nebo psychickým pohybem a neradi sedí dlouhou dobu na jednom místě. To ovšem neznamená, že jejich jinová ženská část neexistuje! Většinou je pouze o trochu méně rozvinutá a nemá v jejich životě takovou sílu. Ve zdravém případě by však tito lidé měli svou ženskou část umět také používat, to znamená že klid a pasivita, vnímání a prociťování věcí by také měly být v jejich rejstříku projevů, jen ne tak často jako aktivní a dynamická část jejich povahy.

Naopak člověk s převažujícím jinovým – ženským – temperamentem je přirozeně více introvertní, pohroužený do sebe a svého vnitřního prožívání, má bohatý emocionální svět, který však okolí v plné šíři obvykle nesděluje, silně vnímá a prociťuje situace a čerpá energii z klidu a niterného spočinutí. Ale opět i tento člověk v sobě nese kus extroverta, takže pokud své energie zdravě žije, i on si umí v příhodný moment dobře „zadivočet“ a ukázat světu svého vnitřního průbojného aktivistu.

V ideálním případě jsou mužská i ženská část naší psychiky vedle sebe v rovnocenném postavení, a přestože jedna složka je většinou výraznější, navzájem se respektují a přijímají se. V realitě se tento stav projevuje tím, že tento člověk je schopný přijímat a projevovat ženské i mužské projevy u sebe i druhých, neboť ve své duši demokraticky hostí oba principy. Obvykle nemá následně problém si nalézt partnerský vztah postavený opět na respektu a vzájemné rovnocennosti. To je ovšem ideální stav, který v realitě ne vždy nalezneme.

 Převrácený temperament a posedlost jedním principem

Pokud se nyní podíváme na věc čistě z pohledu ženského pohlaví, je potřeba zmínit jednu skutečnost, která je mnohdy mylně interpretována. Ženy, které v sobě mají přirozeně více mužské extrovertní energie, rozhodně nesměřují k tomu, že by se měly chovat jako muži. Je třeba si uvědomit, že zhruba 50 procent všech žen má více jangové energie a jsou přirozeně extrovertní, tudíž pokud nebyly v dětství potlačeny, radují se ze své divokosti, jejich energie expanduje do prostoru, jsou živé, aktivní a rády se kontaktují s druhými lidmi. Jestliže využívají zdravě svůj potenciál otevřeného dynamického temperamentu, nejsou to žádné „mužatky“ a na ženskosti jim to nic neubírá.

Problém však nastává v okamžiku, kdy nějaká žena nežije zdravě svůj přirozený temperament, neboť ten byl vlivem nepříznivých okolností v dětství potlačen nebo nedostatečně rozvinut. V tento moment rozlišuji dvě stupňující se fáze problému: 1) Převrácený temperament, 2) Posedlost jedním principem

 Převrácený temperament je stav, kdy přede mnou sedí žena, která má mít přirozeně více mužské energie, a místo toho se chová jako tichá myška, je uzavřená a neprůbojná. Nebo opačný problém, kdy se žena s přirozenou dispozicí být více introvertní, klidnější a vnímající, projevuje silně aktivně a zavaluje se vnějšími podněty. V obou případech se jedná o schéma převráceného temperamentu, kdy osoby žijí opačnou energii, než je jim vlastní, ale stále ještě mají částečný přístup i ke své původní energii, která je ovšem upozaděna. Z mé praxe vyplývá, že zhruba pouze asi dva lidé z deseti jsou v kontaktu se svým přirozeným temperamentem, ostatní jsou ve svém temperamentu více nebo méně převrácení.

Příznaky převrácenosti mohou být u žen kupříkladu pocity napětí v těle, neustálá jemná nespokojenost a pocit nesvobody, případně chuť se chovat jinak a nemožnost to zrealizovat. To jsou jasné signály, že nějaká vnitřní část dané osoby, mužská nebo ženská, se nemůže projevovat tak, jak by potřebovala, a volá o pomoc. Rafinovanější je situace v momentu, kdy se žena se svým nepravým temperamentem natolik identifikovala, že jej považuje za pravý a hlas svého přirozeného temperamentu natolik potlačila, že jej už téměř neslyší. Zde je převrácení dokonáno a je pouze otázkou času, jaké životní okolnosti donutí ženu konfrontovat se se svou vychýleností. Pokud se jedná o převrácený temperament ve smyslu potlačení přirozené introvertní ženské dispozice a nezdravou dominanci aktivního mužského pólu, je žena mnohdy „přinucena“ k prozření nějakým úrazem, nemocí nebo jinými okolnostmi, které ji přimějí k většímu klidu nebo ji připoutají na lůžko a ona musí být vynuceně pasivní. Kupříkladu jedna moje přirozeně více žensky orientovaná klientka, která měla typ převrácenosti směrem k mužské energii, byla donucena ke klidu a pasivitě v okamžiku, kdy se jí stala automobilová nehoda a ocitla se s úrazem v nemocnici.

Opačný případ je stav, kdy žena s přirozenou mužskou extrovertnější dispozicí nezdravě přijme pasivnější ženskou roli a identifikuje se s ní. V tento okamžik se naopak může stát úraz nebo nemoc jejímu manželovi, který dosud zajišťoval této ženě komunikaci a aktivitu směrem ke světu. Tím je žena osudem „donucena“ ujmout se své přirozeně více mužské energie a poprvé v životě vstoupit aktivně do světa a začít věci řešit.

 Posedlost jedním principem je pak ještě vyšší úroveň tohoto problému, kdy nejenom že dojde k potlačení přirozeného temperamentu, ale duše dotyčné osoby je doslova „ovládnuta“ nezdravě používanou mužskou nebo ženskou energií. Terminologií C.G.Junga bychom tento stav pojmenovali jako „posedlost animem“ – mužskou energií, nebo „posedlost animou“ – ženskou energií. V okamžiku, kdy je žena takto nezdravě ovládnuta jedním principem, vykonává nutkavě až obsedantně úkony, které k její přirozenosti vůbec nepřísluší, ale nemůže si pomoci. Je tady již jiná síla, která v její duši převzala vedení a ona se stává pouhou loutkou svých nevědomých sil. V psychice dotyčného pak neexistuje rovnocennost mužského a ženského principu, ale pouze absolutní nadvláda jednoho patologicky používaného principu, přičemž potlačený princip je pohlcen a nemá šanci se projevovat.

V případě posedlosti mužskou energií se jedná o ženy, které nutkavě musí být stále silné, jsou přehnaně tvrdé, dominantní, posedlé kariérou a výkonem, nejsou schopné vůbec relaxovat a stále bojují o prvenství a moc. Pro druhé lidi je velmi obtížné s nimi vycházet a jsou těmito typy žen tlačeni do submisivní role, neboť tyto ženy mají silnou potřebu vše řídit a o všem rozhodovat, vše zvládnout, být nejlepší. Jsou postrachem mužů, neboť svým chováním je symbolicky „kastrují“. Projevy zdravé mužské síly nesnášejí, nechtějí druhým dovolit jejich svobodný projev, neboť samy používají mužskou energii v totalitní podobě a potřebují mít menší nebo větší nadvládu. (Mluvíme samozřejmě o extrémních případech, v praxi se setkáme spíše s různými variacemi tohoto problému.)

Když hovořím s těmito typy žen, v mnoha případech si vůbec neuvědomují svou posedlost, jen se trochu pozastavují nad tím, že nejsou vůbec schopny plakat, projevovat přirozenou slabost a či žádat od druhých lidí podporu a pomoc. Naopak, k těmto projevům mají mnohdy očividný odpor.

Druhou stranou mince je žena posedlá ženským principem, která je uvězněna v roli oběti, chudinky, jemné křehké ženy, které jakoby zcela chyběla schopnost za sebe zabojovat. Trpně čeká, až jí někdo pomůže, je z pohledu svého sebeprosazení více nebo méně ochromena a maximálně má tendenci druhé lidi nápadně nebo nenápadně tlačit k tomu, aby za ní uskutečnili to, co ona ze svých vlastních sil není schopna. Tato žena je natolik ovládnuta nezdravou formou ženského principu, že se mnohdy přizpůsobuje i naprosto nevhodným životním podmínkám, nevyjadřuje, co cítí a co potřebuje, jen je zmítána vlnami zdánlivě nepochopitelných emocí, které navenek někdy působí až hystericky.

Tyto typy žen mají velký problém si přiznat své negativní emoce k okolí, nedokážou používat svou razanci a občas říci NE. Mnohdy se při zábranách cítit přirozený vztek k lidem, kteří jim ubližují, ohánějí esoterickými teoriemi o škodlivosti „negativních“ emocí, ale ve skutečnosti se bojí jít do konfliktu, používat svou dravost a také někdy v obraně zdravě vycenit zuby.

Při terapeutické práci s těmito ženami se ukazuje, že větší šanci na vnitřní posun a vysvobození zakleté části opačného temperamentu mají ženy posedlé ženským principem. Tyto ženy, byť zparalyzovány ve své mužské složce, jsou více schopny sebereflexe, disponují ochotou na sobě pracovat a jsou více v kontaktu se svými emocemi. Zaklety v roli oběti jsou „naučeny“ hledat své chyby a zpytovat své svědomí, tudíž jsou schopny přiznat si svou posedlost. Horší je to s ženami posedlými mužskou složkou, ty velmi často odchází z první a poslední hodiny terapie s tím, že je terapeut zcela mimo mísu a snaží se jim podsunout problém, který ony přece nemají. Odstřiženy od své ženské složky nejsou vůbec v kontaktu se svými emocemi a tělesným prožíváním, které jsou základem pro úspěšnou terapii, a proto jsou někdy terapeutické snahy prolomit jejich obří obranné valy a vydolovat zuboženou vnitřní ženu poměrně náročné.

 Ve všech výše uvedených příkladech zdeformovaného ženského temperamentu je potřeba hledat příčinu v různém typu potlačení přirozenosti, pocházející nejčastěji z původní rodiny, prenatálního období nebo z nezpracovaných deformací samotných rodičů a prarodičů. Která žena se však vydá na cestu objevování své původní přirozenosti, je odměněna stále se zlepšujícím pocitem v těle a zdravější sebehodnotou. Pocit potěšení, radosti a spokojenosti není jen sen, ale poklad, který lze pomalou trpělivou prací sama na sobě vykopat z hlíny našich stínů.

Další moje články o hloubkové práci na sobě najdete zde.

Více o mých dvacetiletých zkušenostech s klienty a o mé praxi najdete v terapeutické knize Hlubinná přestrukturace.

Chcete od nás dostávat novinky? Registrujte se.