Jungovy děti – Pavel Ploch

Pavel Ploch

 Lidstvo je v základních věcech ještě ve stavu dětství. C.G. Jung – výbor z díla – Osobnost a přenos – svazek 3

 Výše uvedená věta dále pokračuje konstatováním, že většina lidí potřebuje autoritu, vedení a zákon. Při těchto slovech si nás představuji jako ovečky, které potřebují svého baču. A nebo jako římský lid, který svěřil moc vojevůdcům a chce jen jídlo a zábavu – „Panem et circenses“ – chléb a hry. V těch větách můžeme vidět podobnost.

A jak je to s námi? Jsme již navenek pryč od rodičovského opatrovnictví, máme své byty, své automobily, své domy, svá zaměstnaní a v neposlední řadě své děti, o které se staráme. Tím jsme plně nasyceni jako lid římský a pokud chceme zábavu, tak jí máme. 3D led televizory o více než 50 programech, dotykové multifunkční mobilní telefony, 4D kina s nabídkou prožití „skutečné“ bouřky, blesků, deště a třeba i nárazového větru nebo extrémní atrakce matějských poutí – to vše je ta zábava. Samozřejmě je třeba uvést trávení volného času v posilovnách, na hřištích, rybách, či v kuchyni při přípravě nového receptu také jako zábavu. Jsou to všechno aktivity, které nás baví a dávají nám pocit naplnění. Samozřejmě v opačném případě „pláčeme“ a potřebujeme se dostat opět do své rovnováhy. Když nás bolí zub, jdeme k zubaři, ať se o nás postará, když nás škrábe v krku, jdeme k našemu obvodnímu doktorovi, ať se o nás postará. A kdyby nedej bože na nás chtěl někdo slovně útočit, křičíme: Pomóóc, pomozte mi! V neposlední řadě stále věříme, že vše se nějak vyřeší, stát se o nás postará a když se mu to nepodaří, můžeme alespoň na koho ukázat po způsobu: „Za to mohou oni, ne já“! Již teď mohu osobně gratulovat panu Jungovi za to, jak se trefil. Jsme v mnoha věcech jako malé děti, stačí nám „chléb a hry“.

Pokud bychom se snad chtěli stát alespoň zčásti dospělými, pak opět podle Junga můžeme překonat zákon jedině tak, když na místo svědomí postavíme duši. Co je tím myšleno? Mnoho věcí v životě děláme podle toho, jak nám to určila společnost od rodičů počínaje. Už jako děti máme sny, vize, čím budeme, nicméně pak někdy přichází úder: Synu, pradědeček byl pekař, dědeček byl pekař, já jsem pekař a ty taky budeš pekař. Tvůj sen o tom být flétnistou si nech zdát. Tím se neuživíš! My samotní jsme dále vedeni tím, „co se smí a co se nesmí“. Kolikrát jsme slyšeli: Nechoď v těch starých botách, co si o Tobě lidi pomyslí! Neptej se, budeš za blbce! Neupozorňuj na sebe svými názory! Samozřejmě toto „šněrování“ nás znevýhodňuje při cestě za svými sny. Deformuje nás, bere nám to zdravé sebevědomí, odvahu prosadit se a výsledkem jsou naše pochybnosti: Sluší mi to? Áááá ksakru, přibrala jsem dvě kila, co si lidi pomyslí! Toto jsou vše programy „svědomí“, které si spolu neseme a naše duše zůstává v pozadí. A jak tedy postavit duši místo svědomí? Cesta duše je dle Junga úzká jako ostří nože. Je jí schopno jen málo lidí. A tito nemnozí se na ni vydají z vnitřní nutnosti, pokud ne přímo z nouze*.

Jak vidím já cestu duše? Umět se vymezovat vůči jednání, se kterými nesouhlasíme, poslouchat sebe, co bychom rádi, co cítíme. Říkat své názory, věřit si v tom co děláme, mluvit o svých pocitech s našimi nejbližšími, neutíkat před problémy atd. atd. Ano, tak vidím nelehkou cestu pravdy, která nás činí nemanipulovatelnými. Jsme vedeni naším zdravýmvnitřním hlasem namísto tupého naslouchání norem systému.
Každý máme svůj osud. Pokud si symbolicky připodobníme náš vlastní osud jako cestu, tak dejme tomu, že ta je daná. Jde jen o to, jak využijeme jejích možností. Projdeme ji pěšky? Proletíme ji tryskáčem? Užijeme si poklidnou cestu autem? Vydáme se na ni vůbec?  Zároveň Jung uvádí, že nemnozí z nás se vydají na cestu pravdy a nabízí se proto otázka: do jaké míry jsme se již vydali na tuto cestu? Zdali vůbec?

 * I tento výrok je z knihy C.G.Jung – výbor z díla – Osobnost a přenos – svazek 3